Krajská soutěž 11. kolo - 17.4.2016

Výhra v posledním zápase sezony ve valdické věznici

    Posledním kolem skončila letošní sezona družstev. Béčko zajíždělo na půdu papírově nejslabšího týmu soutěže, Valdic. Naše sestava neobsahovala překvapení, jen zahrádkáři dali přednost strávení hezké neděle na čerstvém vzduchu. Docela příjemná změna po deštivé sobotě. Do sestavy se vrátil Míša Stejskal, který předchozí dvě kola odpočíval. Sympatičtí hráči Valdic nás přivítali ve své klubovně v nejvyšším patře administrativní budovy věznice. Před zápasem tak došlo na sportovní výkon v podobě výšlapu zhruba 100 schodů. Z přilehlé střešní terasy je krásný výhled na Jičínsko a okolí. Škoda, že se tam na sluníčku s výhledem na Veliš nedají hrát mistrovské zápasy.

    Samotný zápas vůbec nebyl jednoznačný, v jednu chvíli jsme si dokonce mysleli, že bysme mohli i prohrát. To když jsme vedli 3:1, ale Jarda byl pod útokem, Kamil nestál lépe, Míša měl rovnou koncovku a Lukáš měl zatoulanou věž na a6. Jak to bylo podle jednotlivých šachovnic?

    Valdická jednička zle zatápěla Jardovi. Obětí jezdce se dostala k nepříjemnému útoku na krále. Jarda se ale zkušeně ubránil, postupně vyměnil všechny figury a v pěšcové koncovce mu zbyl obětovaný jezdec navíc. Ctiradův soupeř nesehrál dobře zahájení. Brzy se dostal pod útok na krále, který skončil matem. Tomáš završil špatnou sezonu další, tentokrát rychlou, prohrou. Musel vzdát před dvoutahovou ztrátou dámy. Kamilova partie byla dlouho nejasná. Pak ale soupeř nevydržel, přehlédl dvě vidličky a bylo hotovo. Vojta letos neprohrál ani jednu partii a i tentokrát hrál výborně. Soupeř měnil co se dalo, ale ztratil přitom pěšce. Pro Vojtu pak už nebyl problém vytvořit si na dámském křídle volného pěšce, se kterým prošel až do dámy. Klobouk dolů ale před výkonem nestárnoucího doktora Sládka, který nic ze svého umění nezapomněl a v průběhu partie Vojtu nepříjemně obskakoval koněm stejně jako kdysi dávno, když takto porážel nejlepší hráče v kraji. Obdivuhodný výkon v necelých 90 letech! Zajímavou partii sehrál Ota. Jeho pěšec zůstal na d2 celou partii a přitom se nejednalo o miniaturu. Ota obsadil c-sloupec, zaútočil na dámském křídle a sebral postupně tři pěšce. Lukáš sehrál opět výborně zahájení, ale pak při útoku začal tápat, až se jeho věž zatoulala na a6, kde měla hodnotu maximálně pěšce. Soupeř toho ale nedokázal využít, Lukáš věž osvobodil a hráči se dostali do vyrovnané věžovky. Partie se dohrávala za rozhodnutého stavu jako poslední a tak když se Lukáš zeptal kapitána Oty na stav zápasu a dostal svolení k nabídce remízy, neváhal a ihned ji nabídl. Míša se moc těšil na zápas, hrál opět svědomitě, ale jezdcová koncovka se mu tentokrát nepovedla. Obětoval dva pěšce aby si vytvořil nejprve centrálního volného a pak krajního volného pěšce, ale svoje možnosti přecenil a prohrál.

    Z posledního letošního utkání ve valdické věznici jsme si tedy odvezli výhru 5,5:2,5 a skončili na celkovém 6. místě. Během zápasu došlo i na vzpomínky. S kapitánem domácích Pavlem Mrázem jsem zavzpomínal na to, jak jsem ve Valdicích hrál naposledy před mnoha lety dorostenecké přebory. Objevil se i domácí Luboš Machovec, se kterým jsme já a Ota sehráli v minulosti několik bojovných partií. Po zápase panovala velmi dobrá nálada. Tomáš bral sportovně (jak jinak) svoji bídnou sezonu. Dělal jsem si z něj srandu, proč se vzdal v rovné pozici (dámu ztrácel až za dva tahy). Oty jsem se ptal, proč se jeho soupeř vzdal když mohl získat věž (ta byla netknutá pro mat). Lukáš jako již po několikáté oznámil ukončení šachové kariéry, ale samozřejmě to nesplní. Naopak jsem ho hecoval, že příští rok si za Áčko zahraje druhou ligu a měl byl tak začít víc trénovat. Že mě poslal do zadní části těla není třeba zdůrazňovat. No a protože si nás ve Valdicích "bachaři" naštěstí nenechali, mohli jsme se v klidu vrátit domů. Teď nás čeká půlroční pauza a na podzim vzhůru do nových bojů.

Ctirad Matonoha

Další výsledky: